3. den: Po pěti hodinách spánku ráno vstávačka a povinná opalovací účast na střeše. Když už přijet po 4 týdnech domů, tak nařachlý z večerního fitka a opálený od bazénu. Relax to byl skvělý, z mírného dřímání mě probouzel pouze jemný větřík od nedaleké žumpy. Připomínám, jsme v 6. patře. Pracovně zatím vše podle plánu. Tým ses snaží, sem tam vtípek a dobře se s nimi spolupracuje. V obědové pauze jsme dnes vynechali místní kantýnu a dali přednost čokoládovému mléčnému shakeu a pečivu s kuřecím masem dole v lobby. Plechové tácy nás dnes nějak nepřilákaly.
Od Martina padl také nápad zaletět se podívat do Goa v některém z dalších víkendů, takže uvidíme, co nakonec vymyslíme. V půl osmé večer jsme pak za sebou zavřeli dveře dobře klimatizované zasedačky a vydali se vstříc stále rušnému velkoměstu. Po chvíli bloudění opravdu hezkým, čistým a nově postaveným komplexem budov, a to si fakt nedělám prdel, jsme jídlo našli. Znaleckým okem i chuťovými buňkami musím říct, že není KFC jako KFC, ale hranolky a Pepsi měli výtečné. Jen mě při posledním cucnutí brčkem vystrašil štěrkot ledových kostek v kelímku. Ale snad nebyly vyrobeny z posvátné řeky Gangy. Při pohledu na ceny jsme z nevím jakého důvodu chytli menší záchvat smíchu a už vím, jak se cítí Norové, Dánové, Angláni a zbylý západní svět u nás v ČR. KFC salát Coleslaw u nás za 7,50 Kč opravdu nekoupíme. Jaksi zapomínám fotit, ale do konce týdne to napravím.
Při zpáteční cestě k hotelu mi padly do oka 3 knihy od Robina Cooka za krásných 600 rupií, takže knihovna bude mít rej. Večer na hotelu jsme dali opět běh a fitko. Břišní svaly cítím tak, že se bojím kýchnout. PS: Je hezké, jak mi tu všichni říkají Sire.
