5 – 6. den: Tak a je tu pokračování naši veleúspěšné webnovely. Včerejší školení v práci probíhalo v klasickém stylu vysvětlování a otázek, kterých je, jak se mi zdá, čím dál víc.
Ze včerejšího dne stojí za zmínku především návštěva obchůdku s látkami, ke kterému jsme však předem museli zdolat přechod technicky 4 proudé, v reálu 8 proudé silnice, která v kuse troubila. I když, nebyl to ani tak přechod jako zběsilý přeběh, celkově trvající 5 minut díky čekání na startovní čáře a párminutovému odpočinku na středovém ostrůvku. Při zpětném zdolávání jsme byli prozíravější a sledovali místní obyvatelstvo. Taktikou „přejdi se zkušenými“, na které jsme se až nebezpečně blízko nalepili, jsme krosli cestu i zpět. Doprava je tu opravdu jedinečná. Když se navíc setmí a auta začnou svítit, jde všude na silnicích vidět smog. Přestávám chápat akci MHD zdarma v Ostravě a Frýdku-Místku, prý kvůli znečištěnému ovzduší. Večer jsem pak krapet vytuhl už v 9 po příchodu na pokoj, vzbudili mě až dvě zběsilé veverky v 1 v noci z pokoje odvedle. Díky spánkovému deficitu se tam doufám vysvětluje toto zpoždění článku, na které mě již několik lidí upozornilo.
Dnešní ráno probíhalo obdobně jako den předem, čili domluva srazu na obvyklém místě na střeše u bazénu v 8 ráno, příchod jako obvykle v 9. Ta postel je fakt boží a nevím, kdy se mi zase poštěstí na takové spát a navíc diagonálně. Po příchodu z práce je hezky ustlaná a s květinkou na polštáři. Kdybych nevěděl, že celé naše patro obhospodařuje banda čmoudů, tak mě to i potěší. Na stole vždy rozložené noviny The Times of India. Jen není nějak čas je číst, stejně to bude jen o kriketu, kterým teď žije celá Indie.
V práci je navíc čím dál víc srandy, tým zdaleka nešetří ani svého team leadera a humor vyvolává záchvaty smíchu i u mě a Martina. Jsou to fakt ďábli. Po prvním týdnu plníme plán na 110 %, na pondělí jim připravíme test. Kdokoliv zaváhá, dáme mu to pořádně sežrat. Ať si užijí i humoru našeho. Padlo další pozvání někam se jít napít, ale díky striktnímu fitness plánu jej přenecháváme na další týden. Byť to v naší zemi není zvykem, tady lidé do práce dojíždí i z větších dálek a některým z týmu trvá denní jízda 3 hodiny do práce a 3 hodiny zpět.. Pro nás naprosto šílená představa. Bydlet pár minut od práce jako my v Brně tu není denní chleba.
U budov IBM teď mimojiné postavili lešení a opravují zeď. Lešení má jednu menší vychytávku, která zrychlí jeho stavbu. V jeho jednotlivých patrech se nepoužívají žádné dřevěné desky. Stavaři tak stojí rozkročení mezi tyčkami, zespod si podávají další železné tyče k dalšímu zvýšení , popř. pro mě záhadným způsobem něco kutí na zmiňované zdi. Raději jsem je ani nefotil, abych pak náhodou nebyl zodpovědný za jejich případný sešup.
Včera jsem vynechal fitko, což mi párkrát bylo Martinem vytýkáno. Má takové kouzelné hodinky, říká jim osobní trenér, které mu povídají, jak moc má makat. Když necvičím já, sere ho, že musí dřít sám. Každopádně včera měl klid na to, aby zjistil, jak funguje masážní křeslo ve fitku. Jen mezi námi, stejně nevěřím, že cvičil. Dal jsem si tedy 4 kiláčky běhu, čímž jsem ho jako uchlácholil a dohnal včerejší rest, a dorazil činkami (sebe, ne Martina). Zespod hotelu jde teď slyšet, stejně jako včera, nějaké šílené techno, takže jdem mrknout, co tam zase čmoudi vyvádějí.
Zítřejší plán je jasný, ráno chvíli opalovačka, poté berem drožku či jiné pojízdné udělátko a fičíme do ZOO Bannerghatta National Park. Snad se necháme svézt i slonem, na což jsem dvakrát zvědavý, protože při minulé vyjíždce Martina na koni si prý kůň dělal co chtěl. A jak víme, kůň nemá ten skvělý dlouhý boží chobot. Chobot, který stříká vodu. V areálu je i muzeum motýlů, kam se mrkneme taky. A to je pro teď asi tak vše, začíná víkend, takže nevím, v jakém budu zítra stavu. Kupodivu slivovice začala ubývat pomaleji, asi mi z těch pohodových bezproblémových žaludečních stavů otrnulo.
