USA 2016: Sedm států západu

Po téměř měsíčním pobytu na západě Spojených států amerických jsem se rozhodl napsat pár řádek rad, tipů a triků pro budoucí cestovatele, jež plánují cestu do těchto končin, a podělit se o zkušenosti cestou nabyté, tak abyste tápali přece jen o něco méně a ušetřili nějakou tu těžce vydělanou korunu.

Termín návštěvy a plánu cestovního dobrodružsví jsem zvolil na září díky ustupujícím horkům léta v některých západních oblastech, které šly ruku v ruce výhodné ceně zpáteční letenky, jež se dá z Evropy pořídit pod 370 EUR (Vídeň > Amsterdam > San Francisco), máte-li štěstí. Samozřejmě se závislostí na evropské destinaci je třeba připočíst i dopravu na toto letiště, čili pro mě díky začátku v Marseille to bylo o letenku víc.

Příprava začala o měsíc dřív vyřízením ESTA dokumentu na stránkách amerického vyslanectví, jež je nutný pro samotný vstup na územi USA. Pár klikaček myší, pár řádek o sobě a svém cestovním pasu, a pokud jste někde neudělali přešlap, po několika minutách máte v ruce (myšleno na displeji před sebou) dokument. Cár papíru si pečlivě vytiskněte, obvykle jej kontrolují už na letišti v Evropě před letem do Ameriky. Cena ESTA dokumentu je 14 dolarů, což je momentálně něco kolem 355 Kč.

Druhou důležitou věcí je cestovní pojištění. Máte-li jej sjednáno např. ke své debetní/kreditní kartě, pečlivě si zkontrolujte výši krycích částek. USA je co do ceny lékařského ošetření jednou z nejdražších zemí na světě a je lépe vyřídit si tak kvalitní pojištění než mít následný srdeční kolaps při platbě u obvodního lékaře. Cena základního pojištění s 5.000.000,- Kč pojistným plněním za léčebné výlohy, 5.000,- Kč za zubní ošetření, 1.000.000,- Kč škody na majetku, pojištění odcizení zavazadla do výše 20.000,- Kč a pár dalších drobnůstek jako je únos letadla vyjde všehovšudy na cca 900,- Kč. Toto je dle mého názoru minimum pojištění, jež by cestovatel měl mít, samozřejmě v závislosti na typu cesty (dobrodružná, hráč pokeru ve Vegas, leháro na pláži v Malibu, prohánění medvědů v hlubokých lesích). Osobně jsem zvolil jedno z levnějších díky své opatrnosti, výborným jezdeckým schopnostem, tvrdým kostem, běžeckým schopnostem v lesním terénu směrem od mědvěda a skromnosti co do svých fyzických i duševních vlastností. Srovnávacích portálů je na internetu několik, např. Srovnejto.cz, jež jsem použil já, ale nabídek bude určitě více.

Dalším důležitým dokumentem v případě plánované jízdy autem je mezinárodní řidičský průkaz. Je pravda, že jej při půjčování auta (ve společnosti Alamo) nevyžadovali, avšak co se případně policejní kontroly týče, doporučuji vyřídit na českých úřadech a přibalit s sebou. Nikdy nevíte, jak se Walker Texas Ranger vyspí a jestli bude mít chuť luštit ten váš český. Cena vyřízení mezinárodního průkazu je 50,- Kč. Nezapomeňte si na úřad přinést svůj český ŘP a fotku pasového formátu 4,5 x 3,5 cm.

Při balení baťůžku přibalte taktéž adaptér pro americké zásuvky. Konektor je odlišný od našeho a proud 110 V. Naše kulaté konektory do amerických plochých prostě nenarvete ani když si pomůžete kladívkem. Doporučuji redukcí více, připadně jednu a k ní minimálně roztrojku v závislosti na technice, jež s sebou vezete. Budete-li trávit čas v divočině mezi medvědy, losy a liškami, doporučuji přibalit i záložní zdroj, např. s kapacitou 16.000 mAh, jež vystačí na cca 5 nabití telefonu. Ten svůj jsem použival k focení a za zdroj jsem byl nadmíru vděčný, protože takhle mi z hledáčku neunikl ani medvěd, snažíc se přede mnou schovat v houští.

Můj plán byl projet několik států od severu na jih, kdy teploty kolísaly mezi cca 38°C v kalifornském Death Valley v příjemný podvečer a 2°C v národním parku Yellowstone ve Wyomingu. Jako člověk se smyslem pro rozmanitost byl plán spát nejen ve čtyřhvězdičkových hotelích s bazénem, klimatizací a švédskými stoly, ale také u přátel, v motelech, u cizích lidí doma, ve stanu či v autě. Pravda, že plán projet 3 státy se změnil na plán projet států 7 a nakonec z toho všeho vznikl mix Kalifornie, Arizony, Utahu, Idaho, Montany, Wyomingu a Nevady. Za 25 dnů pobytu dosáhla trasa 4530 mil, což je nějakých 7250 km. Američané nepoužívají metrický systém a míle je cca 1,6 km. To má tu nevýhodou, že ono číslo na navigaci do dosáhnutí kýžené destinace opravdu ubývá nepříjemně pomaleji, tak nějak 1,6x pomaleji. Při jízdách těchto vzdáleností se také připravte na to, že vedle stavění na kafe či benzín vás i váš zadek bude žádat sem tam o pauzu.

Takže po příletu na letiště SFO a vyzvednutí zavazadel (standard je max. 23 kg velké zavazadlo, 8 kg příruční, případně malá kabelka pro dámy a zženštilé pány; avšak může se lišit společnost od společnosti) byl plán strávit 4 noci v San Franciscu. Díky tomu, že město je to jedno z nejdražíšch v USA, odpovídá tomu i cena ubytování, jež obvykle neklesá pod 100 USD/noc. Chcete-li nějaký ten dolar ušetřit, můžete se poohlédnout buďto po nějakém AirBnB ubytování čili spát u lidí v domě, kde máte pronajat buď pokoj, případně jej s někým sdílíte. Mi se podařilo najít za krásných 80 dolarů/noc ubytování v dodávce u Golden Gate mostu. Díky tomu, že jsem již věděl, že auto bude na další 3,5 týdne mým druhým domovem, jsem raději zvolil motel v Oaklandu, jež od San Francisca dělí zátoka a několik mostů. Na počet hvězdiček jsem se raději ani neptal a po příjezdu užíval pocit, známý z amerických motelových filmů. Nicméně i když se nejedná o hotel, ceny pod 100 USD/noc fakt moc neklesají.

Další alternativou ubytování je pak pro dobrodruhy spaní pod širákem v změti uliček, kde se lehce ztratíte mezi spoustou bezdomovců, případně si rovnou pronajmout auto a spát v něm.

Čili stále jsme na letišti. V SF a Oaklandu docela dobře funguje vlak BART, městká doprava ve stylu metro/vlak. Je to prostě takový ten typ spojení, který znají pamětníci z filmu The Ghost s Patrickem Swayzem. Cena jízdenek se liší v závislosti na vzdálenosti stanic, samozřejmě nejdražší je z letiště do města. Ceny jsou vypsány na výdejních automatech. Automat na jízdenky s nápisem BART funguje tak, že do přístroje vhodíte stříbrné mince či bankovky a přístroj vám vytiskne jízdenku, ze které se poté odečítá suma dle ujeté vzdálenosti. Bronzové centy automat nebere. Jízdenku vždy proženete vstupním terminálem před a po opuštění stanice. Pokud je při výstupu a následném průchodu terminálem cena jízdy vyšší, než máte na kartě aktuální zůstatek, musíte si v prostorách nástupiště kartu dobít. Pokud vám cena na kartě vyjde na cent přesně, výstupní terminál vám kartu schlamstne a už nevydá, čili při dalším využití vlaku si skočte do BART automatu pro kartu novou.

Když už zmiňuji peníze, papírové bankovky mají hodnoty od dolaru nahoru, centy zase dolů. Stříbrné mince mají hodnoty 5 centů, 10 centů (dime), 25 centů (quarter), hnědé mince jsou centové, a těch se zbavíte snad jen v obchodě či ve speciálních směnárnách. Já je dal jedné homeless dámě v posledních dnech pobytu. Její otrávený obličej napovídal, že i ona bude mít problém se jich ztřepat.

Již v samotném vlaku poznáte, že město je to velice pestré co do skladby ras a typů lidí. Osobně jsem byl překvapen, kolik lidí asijské rasy zde bydlí a odvážil bych se tipnout, že to bude minimálně 40 % populace, následovaná velkým procentem lidí původem z Mexika. Na každém kroku také potkáte velké množství sociálně slabých lidí, bezdomovců a lidí, jež vzezřením vybočují ze středního proudu.

Co do klasických turistických atrakcí je vhodné navštívit proslulou Cable Car, jež má 2 trasy. Tramvaj je poháněna dlouhým ocelovým lanem v délce několika kilometrů a využívá v kopcovitém terénu města protivah tramvají jedoucí do kopce a z kopce. Na tramvaj se nevztahuje jízdenka BART a cena 1 jízdy vás výjde na 7 USD. Ve městě najdete také muzeum této světové rarity.

Není možno opomenout také slavný Golden Gate Bridge, který se často halí do husté mlhy, takže jeho horní část nejde vidět. K mostu vás doveze z centra Golden Gate Bridge autobus za 5 USD, případně si můžete od konečné Cable Car udělat několika kilometrovou procházku po pobřeží.

Pier 39 je známé přístaviště ve Fisherman’s Wharf, jež proslulo ve filmu Forrest Gump. Stojí za to jej navštívit, posedět a jen tak pozorovat ruch kolem, případně mrknout na tuleně, jež se líně válejí na mole před přístavištěm. Na námět filmu Forrest Gump vznikla také společnost Bubba Gump.

Kousek od přístaviště Pier 39 je mořské aquarium, ale to raději přeskočte. Cena neodpovídá kvalitě a raději se podívejte na Alcatraz. Lístky si rezervujte online aspoň 2 týdny dopředu, obvykle bývá na dlouho vyprodáno.

Pokud byste chtěli mrknout na nejklikatější cestu, najdete ji na ulici Lombard. Dnes je spíš využívána turisty, kteří si ji ve výpujčeném autě projíždí, s jednou rukou na volantu a druhou držíc tyčku s mobilem, na který se natáčí. Jiná doba, jiný mrav.

Budete-li mít chuť, zajděte například na Alamo Square, na stand-up show, můžete navštívit Twin Peaks, City Hall, Coit Tower, případně Palace of Fine Arts Theatre. V samotném Oaklandu je pak Jack London Square či centrum Old Oakland, které projdete za hodinku či dvě.

Co se jídla týče, závisí na rozpočtu. Jedno z nejlevnějších jídle USA je klasický fast food, hamburgery, KFC, McDonalds a jiné. Za menu s hranolkama a nápojem zaplatíte obvykle kolem 7 – 10 USD. Taky mějte na paměti, že veškeré ceny jsou bez DPH, které má navíc každý stát USA jiné. Obvykle se pohybují někde mezi 7 – 11 %.

Máte-li rádi nákupy, centrem města se táhne Market Street, nabízející nespočet obchodů, obvykle s výprodeji a slevami až 70 %. Opět si trochu započítáte. Nákupy stylem “hodinky za 300 USD, 50% sleva, od slevy odečtětě další slevu 20 %” není vyjímkou. Navíc k vypočtené ceně následně připočtete daň. Takže zopakovat matiku základní školy.

Pokud vám bude Market Street malá, za Oaklandem, u města Livermore se nachází větší outlet. Pokud ještě nemáte auto, lze se do něj dopravit pomocí BARTu a následně autobusu. Autem je však cesta pohodlnější a nákupy se lépe přepravují. Máte-li těsný rozpočet a hlavně budete na cestách a mimo civilizaci, doporučuji navštívit Walmart či Wallgreens, obdoba našeho Tesca, a koupit alespoň základní potraviny, ovoce a zeleninu na cesty. Voda se často prodává v nádobách na galony, který je 3,785 litrů. Doporučuji aspoň 2 – 3 galony do auta pro strýčka příhodu, v národních parcích, na benzínových pumpách i před obchody je lze často za pár centů naplnit v automatu či zadarmo.

A teď k autu. Půjčoven je ve městě několik, případně si můžete auto půjčit již u letiště v San Franciscu nebo letiště v Oaklandu. Doporučuji si jej rezervovat i s několikaměsíčním předstihem, čímž si zaručíte přijatelnější cenu. Mezi nejznámější patří např. Enterprise, Alamo či Dollar. Při výběru si dejte pozor na nabízené pojištění a poplatek za druhého řidiče, je-li vás více a budete se v řízení střídat. Obvyklá nabídka je bez omezení ujetých kilometrů, s plnou nádrží jej dostanete, s plnou nádrží jej doručite zpět. Můj výběr byl pro společnost Alamo, jež měla pojištění v ceně a případný druhý řidič byl bez dalšího poplatku. I tak bylo půjčení auta za cca 700,- Kč/den. Kdo pozdě chodí (rezervuje), sam sobě škodí. Není neobvyklé, že při vyzvednutí auta dostanete o třídy vyšší auto, což se stalo i v mém případě. Obvyklá je automatická převodovka, nezbytná klimatizace a většina aut na benzín. Půjčená Hyundai Elantra na benzín plnila svůj úkol znamenitě. Jen pokud se budete chystat v autě sem tam přespat, doporučuji raději VAN. Spotřeba však byla v průměru 44 mil/galon, což je cca 5,35 l/100 km. Na automat a navíc benzín super. Na druhou stranu netuším, co se skrývalo pod kapotou. Vezmu-li však v potaz, že max. rychlost byla obvykle 55 – 85 mil/hodinu v závislosti na státu, styl jízdy po německých dálnicích si moc neužijete a riskovat vysoké pokuty v řádech stovek dolarů se nevyplatí

Co jistě mile překvapí je cena benzínu, jež kolísá stát od státu a hlavně zapadákov od zapadákova. Nejvyšší ceny měla Kalifornie, s obvyklým 2,5 – 3,2 USD/galon, čili 16 – 20 Kč/litr, nejnižší pak v Utahu či Idaho za 2 USD/galon, čili 13 Kč/litr. Doporučuji nicméně vždy doplňovat ve středně velké aglomeraci, kde jsou ceny nejnižší. V městech rostou a v poušti skoro dvojnásobně, nehledě na to, že dojít benzín v poušti či v hlubokých národních parcích dokáže na chvíli zkazit náladu. Proto nejezděte nadoraz.

Co se navigace týče, doporučuji vzít buď vlastní z domu, stáhnout Google mapy do mobilu, případně si vypůjčit nějakou spolu s autem v autopůjčovně, samozřejmě za poplatek. V dnešní době techniky mi však přijdou první 2 možnosti nejoptimálnější. Nezapomeňte také držák na sklo, který já jsem zapomněl, a pro jistotu USB kabel do auta. Většina aut má již USB konektor zabudovaný čili redukci do zapalování byste potřebovat neměli.

Při cestování autem v San Franciscu stojí za zmínku, že mosty do města bývají zpoplatněny (např. 5 USD). Jedete-li však z něj, je cena bez poplatku. Golden Gate bridge má tuším platby v jakémkoliv směru, ale jelikož jsme přes něj šel pouze pěšky, ruku do ohně bych za to nedal.

Moje okružní cesta začala směrem k Los Angeles. Hned pod San Franciscem se rozprostírá Silicon Valley, nynější ikona technologického rozvoje světa s centrálami firem zvučných jmen. Tesla, Google, Paypal, Facebook. Navštívit Facebook o víkendu bylo překvapivé. Udivilo mě, jak klidná a nevýrazná centrála to je. Po parkovišti se prohánělo jen pár zaměstnanců na kolech a na billboard s klasickým palcem nahoru jsem se musel ptát dvakrát. Ale jak říkám, neděle.

Při cestě na jih doporučuji také zvolit cestu po pobřeží s příjemným výhledem na Tichý oceán a odpočinkovou návštěvou míst jako je Monterey, Santa Barbara či Pismo Beach. Preferujete-li raději parky, můžete se vydat přes Pinnacles National Park. Cesty a dálnice ve všech projetých státech byly bez jakýchkoliv poplatků či mýtného.

Někde na půl cesty, v Los Alamos, byl čas na první nocleh v autě. Nejsem žádné buržoazní ořezávátko a sedadlo plus spacák splnilo svůj úkol dokonale. Kdybych věděl, že jej bude plnit ještě několikrát, asi bych tak nejásal, ale člověk si rychle zvykne na cokoliv, včetně tvaru sedačky auta Huyndai v téměř ležaté poloze s nohama na palubce.

Los Angeles samotné moc nezaujalo. Ubytování u přátel odstranilo nutnost hledat nocleh v hotelu. Na oběd či večeři doporučuji skočit do Café Gratitude, veganské restaurace s příjemným menu. Dal jsem si menu „I am awesome“, protože to tak prostě je. Po návštěvě Hollywood Boulevard, fotce nápisu Hollywood, návštěvě Witches House, příjemné večeři doma u přátel v Beverly Hills a 2 ranních trénincích Taekwon-do bylo rozhodnuto vyrazit dál. Z Holmby Hills se stihla ještě rychlá a krátká zastávka v Santa Monice. Zde končí u mola známá trasa Route 66, často obklopená partičkou motorkářů, jež právě dokončila svou dlouho jízdu z východu.

Můj začátek cesty na východ do Joshua National Parku jsem proklínal. Prodrat se skrz celé LA trvalo 3,5 hodiny, ale pak už jen širé pláně a pouště. Pokud nelpíte na rychlosti a dodržujete pravidla, doporučuji vzít to aspoň částečně po Route 66, jejíž max. rychlost je o 10 mil/hodinu nižší než na dálnici, nicméně prázdná silnice táhnoucí se do nekonečné dálky skrz vlnící se horký vzduch stojí za ten pohled. A navíc, byť jsem neměl Harley, kožené kalhoty ani hustý plnovous, je to přece Route 66.

Před národním parkem Joshua Tree se začalo stmívat a byla tady druhá noc v autě. Spacák připraven.

Národní park samotný je zpoplatněn 20 USD/auto vč. posádky. Plánujete-li navštívit národních parků více, alespoň 4 z těch větších, vyplatí se koupit kartu America Beautiful pro vstup do národních parků s roční platností. Ta stojí 80 USD a získáte ji u vstupu do každého národního parku. Kartu podepíšete a při vstupech do parku se jí pak prokážete spolu s občankou či řidičským průkazem. Na kartě je také místo pro druhý podpis čili ji může využít další osoba. Spousta lidí po ukončení dovolené kartu prodá dál, byť je to zakázáno a na kartě napsáno. Nutno však podotknout, že za 80 USD dostanete výborný servis ve všech národních parcích, autobusy zdarma počínaje, nápomocnými zaměstnanci pokračujíc až po vodu zdarma konče. Parky jsou všude skvěle udržovány, dobře značeny a 80 USD je opravdu férová cena, nemluvě o tom, pokud vás jede v autě více, protože 1 karta platí pro celou posádku auta.

Po návštěvě parku pokračovala cesta do Arizony, přes město Flagstaff do Grand Canyon národního parku na východ, do místa zvaného South Rim. Samotný vstup do parku stojí cca 35 USD, s America Beautiful kartou samozřejmě nic. Stanování vyjde na 18 USD/noc, sprcha pak 2 USD/8 minut. Tato východní část Grand Canyonu je širší než na západě, kde leží turistické lákadlo Skywalk, půlkruhová chůze po skle nad dnem kaňonu. South Rim má co nabídnout, kyvadlová doprava autobusy zdarma po jižním obvodu kaňonu vás dopraví k nejhezčím výhledům. Zvolit můžete také cestu na dno kaňonu, k řece Colorado, která trvá 2 dny, případně jen její část. Velice líní lidé mohou zakoupit i jízdu na mulách do kaňonu a zpět.

V celém parku běžně natrefíte na potulující se losy pasoucí se mezi stromy, veverky, havrany či lišky. Teploty přes den bývají příjemných 20 – 25°C, v noci klesají k 15°C. Pro informaci, teplota v USA se měří ve stupních Fahrenheita, kde 32°F je 0°C.

Po 2 dnech vedla cesta na sever k městu Page. Před jeho branami leží Horseshoe Bend, místo s řekou obtáčející skálu téměř dokola. Teploty již bývají o něco vyšší než v Grand Canyonu, tedy přes 30°C, a kolem se rozprostírá jen poušť. Od zaparkovaného auta je to k Horseshoe Bend asi půl kilometru chůze po písku. V blízkosti města Page leží také Antelope Canyon, jež je vlastněn indiánským kmenem Navajo. Vstup do něj stojí necelých 60 USD a nevztahuje se na něj America Beautiful karta. Pokud se rozhodnete jej navštívit, vyberte si čas mezi 12. – 14. hodinou, kdy slunce vytváří nejlepší světelné efekty v úzkých prostorách kaňonu. Tak jako v případě akvária v San Franciscu, i zde si myslím, že cena neodpovídá kvalitě služeb, a pokud nejste opravdu lidomil skal, klidně jej přeskočte.V krátkosti, prohlídka sestává z 15minutové jízdy džípem pouští ke kaňonu. Cesta je neupravená a fest drncá, což není stížnost. Byla to psina sedět v džípu vedle dámy v letech, které málem vyskočily zuby z pusy. Po příjezdu je třeba dbát pokynů průvodce. Připravte se na to, že v úzkém kaňonu budete obklopeni mnoha lidmi, takže fotografická momentka bez rušivých osob v pozadí bude chtít trochu štěstí. Fotografie jež naleznete na internetu jsou z 50 % doupraveny v grafickém editoru. Kaňon denně navštíví na 3000 lidí a jeho průchod je časově řízen tak, aby docházelo k zácpám co nejméně. Cesta tam i zpět je jen jedna a s turisty se budete při své prohlídce křížit. Osobní pocit je, že je to jen business. Navíc před návštěvou budete striktně upozornění, že jakékoliv fotografie nesmíte publikovat na sociální sitě, prodávat ani vystavovat, maximálně si je doma pověsit v obývacím pokoji pro osobní použití. Fotografické povolení pro komerční využití stojí přes 600 USD. Ale kdo by na to hleděl, že?

Jedeme dál. Kousek od města Page je jezero Powell, národní park, do kterého karta platí, vstup bez ní stojí okolo 10 – 15 USD. V parku najdete kemp, jež je víceméně nestíněný, na písčitém podloží a s nádherným výhledem na jezero mírně pod vámi. Cena za noc je okolo 26 USD a sprcha 4 USD za 15 min čili v případě urgence stihnete přeprat i pár ponožek a spodní prádlo, avšak prádelna je k dispozici taktéž. Přímo pod kempem je pak mílová pláž a jezero příjemné ke koupání. Pro plavby chtivé je možno zapůjčit si motorový člun a strávit příjemné odpoledne brázděním jezera.

Po osvěžující koupačce vedla cesta dále na severozápad k dalšímu národnímu parku Zion. Stuktura je opět odlišná od Grand Canyonu a řekl bych více podobná evropským pohořím. Pro nocleh můžete zvolit tamní kemp, jež ovšem nemá sprchu. Tu naleznete v asi 2 km vzdáleném městečku. V Zionu určitě nezapomeňte navštívit místo Angels Landing a projít si koryto řeky ať už ve svých botách či vypůjčených vodotěsných. Doporučuji nějaké prodyšné, abyste studenou vodu cítili a prokrvili tak dolní končetiny. Je to mimojiné zdravé.

Po Zionu vedla cesta do Bryce národního parku, kde čekal nádherný výhled na žlutě zbarvené a dost strukturované masivy. V parku naleznete opět autobus zdarma, jež vás doveze na turistická místa, kemp a centrum pro návštěvníky, kde lze zakoupit rozličné upomínkové předměty a několik výletních tras.

Následuje cesta do Salt Lake City, místa založené mormony. Po prohlídce centra a mormonského sídla pokračujeme do Yellowstone národního parku plného gejzírů, lesů a plání. Park je to rozsáhlý a je docela nasnadě potkat zde medvěda černého, bizony a jiné kopytníky. Dbejte pokynů rangerů, neboť nejeden člověk zde byl již divokou zvěří usmrcen.

Dále na východ od parku můžete navštívit městečko Cody, rodiště známého Buffalo Billa. Městečko působí, jako by se zde zastavil čas. Obchod, kde vám převedou vaše VHS kazety na DVD v to jen utvrzuje. Ve městě je nasnadě potkat kovboje v botách s ostruhami, lokály z westernu i rozsáhlé ranče v okolí.

Nabíráme směr jihozápadní, zpět přes Utah do Las Vegas, města zábavy a kasín. Téměř každý hotel má zde svoje. Doporučuji navštívit Vegas přes týden, kdy nejsou ulice tak přeplněny a cena čtyř a pětihvězdičkových hotelů je obvykle na polovině své víkendové ceny. Před navštívením přehrady Hoover Dam vřele doporučuji shlédnout také díl o její stavbě, z pořadu Extreme Engineering, jež vám detailně přiblíží průběh její stavby. Vzniklé jezero je jak stvořeno ke koupání.

Cesta pokračuje do Death Valley s příjemnou teplotou 39 stupňů v 7 hodin večer. Díky tmě se dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále na západ k nádhernému a dechberoucímu národnímu parku Sequoia. Olbřímí stromy s mohutnými kmeny čnící desítky metrů nad vás nadchnou každého a nebuďte překvapeni pocitem, že jste se ocitli v prehistorické době. Očekával jsem přelet Pterodaktyla každou minutu. V parku naleznete také největší strom světa, co do objemu dřeviny.

Na sever od Sequioa národního parku se dále rozléhá park Yosemite, další z nádherných míst západní Ameriky. To už jsme ale opět zpět v Kalifornii. V parku je k dispozici ubytování jak v kempu, tak v luxusnějších hotelech. K dispozici je opět autobus zdarma, který vás doveze na nejzajímavější místa parku, kde můžete začít svůj track do míst bez asfaltu a náznaku civilizace.

A následuje konečná cesta zpět na letiště do Oaklandu, kde vracím během 2 minut auto zpět do Alama. Prohlídka odřenin se nekoná, paní zapisuje pouze hodnotu tachometru a zkontroluje stav nádrže. Počáteční stav tachometru 3689 mil, koncový stav 8217 mil.

Poslední den v ulicích San Francisca věnován relaxu a poslednímu focení městského ruchu před následným odletem do Evropy přes Atlantu zakončil téměř měsíční road trip po západní straně USA.